Je mi velikou ctí zde psát a malém Frodovi a taky jeho sestře, zvané též Žába, kteří jsou členy Turistické skupiny Smile a svými hrdinskými činy budují věhlas národu hobitímu a žabímu. Dne 13. července 2009 tohotu věku zaslechli volání budíku a napadlo je, že na východě něco je. Opustili albrechtický Hobitín a Kraj a v doprovodu jejich taťky-řidiče vyrazili přes Jablunkovský průsmyk do země slovenské. Byli však podvedeni. Taťka je opustil a oni se ocitli zcela osamoceni v místě zvaném Tři studničky, u podnůží Kriváně (2494 m). Museli se dostat na Štrbské pleso. Frodo zavelel, že půjdou vrchem. Říkal, že je to sice dál, ale za to horší cesta. Žába nadšeně žasla nad touto chytrou dedukcí a oba začali stoupat. Nejdřív lesem, pak kosodřevinou, potom po kamenech a velkých balvanech až na vrchol, který byl momentálně zahalený v oblacích. Cestou dolů se pořád ohlíželi, aby uviděli, jak vypadá Kriváň bez mraků. Na večer celá trojice zakempila v kempu v Tatranské Štrbě, jež se stala jejich základnou.
Druhého dne vyrazili ze zastávky Popradské pleso na pravé Popradské pleso, kde se posilnili a málem snědli i kočku. Pak nastal smutný čas, kdy se museli rozdělit. Taťka šel na Velké Hincovo pleso, zatímco mladší generace se vydala na Rysy (2499 m). Tento trochu náročný podnik byl, jak se později shodli, velmi krásný a zážitkový. Silné slunce nedělalo příliš dobře na jejich včerejší spáleniny, ovšem okolní výhledy, panoramata s horami a jezery byla vskutku úchvatná a dala zapomenout na malé pálení na krku a obličeji. Naši hrdinové byli uchvácení zejména chůzí přes velké sněhové pole pod sedlem Váha a taky opojeni vítězným pocitem po zdárném dosažení vrcholu. Velice se jim líbilo také na Chatě pod Rysmi, kde si dělali chutě na pudingový pohár, ovšem Frodův Prsten má vlastní vůli, proto z toho sešlo. Večer se naše trojice oddávala hraní karet a posléze vykládání vtipů, které Frodovi lezly na nervy, protože nemohl spát a bolelo ho břicho ze smíchu. A pak...pak bylo ticho, protože všichni usli.
Ráno vstalo slunce, a byl tu den 3. Společenstvo se opět rozdělilo. Taťka a Žába šli k vodopádu Skok, zatímco Velectěný rovněž tam, ale šel mnohem rychleji a pokračoval dál až do sedla Bystrá lávka a pak Furkotskou dolinou nazpět. Co dodat, krásy hor byly pozoruhodné, až se malému hobitovi tajil dech, ovšem nejpozoruhodnější byl fakt, že Frodo zašel sedmi hodinovou trasu v čase čtyři a půl hodiny, za což dostal velikou pochvalu, protože zbytek na něj nemusel čekat. Výprava tedy slavila plný úspěch a účastníkům poskytla nezapomenutelné zážitky. Ať žijí národy hobití a žabí, jež jsou oba mezi námi, nechť jejich hrdinské činy jsou nadále konány a vyjevovány.
Náhledy fotografií ze složky Tatry